Nejpoužívanějšími zdící prvky v ČR jsou zejména pálené cihlelné bloky, přesné pórobetonové tvárnice a zdiva z novodobých zdicích prvků obsahujících lehký beton - například Liapor. Uvedené výrobky jsou vyráběny jako ucelené konstrukční systémy pro zdivo vnější i vnitřní. Významným trendem současnosti je důraz na tepelně-izolační vlastnosti vnějších konstrukcí, proto se prosazují kombinované vícevrstevnaté konstrukce stěn s použitím izolační vrstvy z minerální vlny nebo pěnového polystyrenu. Mezi další, ale málo používané konstrukční systémy patří zdivo z vápenopískových cihel, zdivo z betonových lícových tvárnic, zdicí prvky typu ztracené bednění a také kusové stavební dílce větších rozměrů. Podívejte se na příklady zdících materiálů.

Cihelné bloky

V současné době se zdivo z cihelných bloků pojí klasickou nebo termo-izolační maltou, lepidlem resp. tenkovrstvou maltou nebo také polyuretanovou pěnou. Eliminace nebo zrychlení mokrého procesu se odráží v rychlosti výstavby a tedy i v ekonomice celé stavby. Zásadní nevýhodou je kombinace přírodních a nových materiálů. V budoucnu, až dané konstrukce doslouží, nastane potřeba se s tímto "smetím" vypořádat, což se projeví zhoršením kvality životního prostředí.

Porobetonové tvárnice

Narozdíl od ostatních zdících prvků se porobetonové tvárnice snadněji upravují ve smyslu tvarování, krácení, vrtání, hoblování a podobně. Další jejich výhodou je malá hmotnost, dobré tepelně-izolační vlastnosti a difuze vodních par. Jako pojivo je nejvhodnější zdící lepidlo, ale používají se i jiná pojiva.

Cihly a tvárnice se zabudovanou izolací

Tvárnic s integrovaným izolačním materiálem je několik druhů. Některé jsou izolovány minerální vatou, další polystyrenem nebo jiným novodobým materiálem. Pojivem může být lepidlo, malta  nebo polyuretanová pěna. U těchto zdících prvků je potřeba ještě intenzivněji vnímat ekologický rozměr dané konstrukce představující objemově velice významnou část stavby, neboť části z přírodních a umělých materiálů jsou zde intenzivně promísené.

Tepelná izolace

U rekonstrukcí ale i většiny novostaveb je pro dosažení požadovaných tepelně-izolačních vlastností nutno obvodovou stěnu opatřit tepelnou izolací. Je však vhodné k návrhu přizvat tepelného technika, aby jej posoudil nebo navrhl v kontextu celé stavby. Jinak hrozí, že izolace ve výsledku situaci ještě zhorší - zejména v oblasti vlhkostní bilance stavby. Opatrnost je na místě zejména u rekonstrukcí starodávných domů nebo domů s poškozenou hydroizolací. Některé druhy tepelných izolací a opatření - především polystyren v kombinaci s výměnou oken za těsná - dokáží stavbu natolik utěsnit proti difúzi vlhkosti, že odvlhčování vnitřního prostředí lze realizovat jen intenzivním větráním, které s sebou nese i zbytečnou ztrátu tepla.

Nejčastějším materiálem pro realizaci tepelné izolace je pěnový polystyren EPS nebo fasádní izolační desky z minerální vlny. Izolační desky se lepí a v případě rozsáhlých ploch je vhodné izolaci též kotvit. Finální zpěvnění povrchu se provádí prostřednictvím lepidla a sklovláknité síťky - perlinky.

Na trhu jsou i další druhy izolačních desek - např. konopné izolační desky nebo izolace z ovčí vlny. Novinkou jsou také technologie na bázi eliminace sálání tepla.